Vystěhování druhého manžela z bytu nebo domu a náhrada investic včetně splátky hypoték

Dobrý den,

v případě, že byl byt nabyt manželem před uzavřením manželství, nestal se uzavřením manželství automaticky součástí SJM či se nestal Vašim spoluvlastnictvím (museli byste o něj rozšířit SJM či by Vám musel podíl na něm manžel darovat, což předpokládám z Vašeho dotazu, že se nestalo).  

Na Vaši situaci by se však nepochybně vztahuje ustanovení § 747 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku,  o rodinné domácnosti. 

Dle § 747 odst. 1 občanského zákoníku, má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit (myšleno prodat či darovat) nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním.

Dle § 747 odst. 2 občanského zákoníku Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.

Tedy za trvání manželství Vás nemůže z bytu vůbec “vystěhovat” ani byt např. prodat, ledaže by Vám (v případě prodeje) zajistil po všech stránkách obdobné bydlení.

Ani po rozvodu manželství Vás manžel nemůže jen tak jednostranně vystěhovat s dětmi z bytu, ale musel by žádat o vyklizení bytu v jeho vlastnictví. Soud potom rozhodne s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu do kdy byste se případně měla z bytu vystěhovat (může to být až jeden rok, přičemž by Vám dal čas na nalezení jiného bydlení). 

Na vypořádání investic do výlučného majetku jednoho z manželů se vztahuje zejména § 742 občanského zákoníku, který stanoví, že: 

(1) Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:

a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,

b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,

c)každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,

d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,

e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,

f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

(2) Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

Podle § 742 odst. 2 občanského zákoníku tedy platí, že po vypořádání SJM  by měl druhý z manželů nahradit to, co bylo ze SJM (předpokládám, že manžel neplatil hypotéku z jeho výlučných prostředků nabytých např. před manželstvím, darem atd. či že nemáte zúžené SJM) vynaloženo na jeho výhradní majetek, což by mohlo naznačovat, že by měly být vypořádány i splátky hypotéky placené ze SJM do výlučného jmění jednoho z manželů.  

V této souvislosti však existuje rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3428/2020 Sb., který uvádí, že je-li v době trvání SJM ze společných prostředků hrazena hypotéka na nemovitost ve výlučném majetku, ve které bydlí manželé a jejich dítě, a jde tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je v řízení o vypořádání třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu)․ Jestliže by částka vynaložená na splátky hypotéky byla stejná nebo i nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Jestliže by však např. měsíční splátky hypotéky byly vyšší než (potenciální) nájemné, bylo by třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo na splátky hypotéky vynaloženo.  

Tedy v případě rozvodu nárok na byt ve výlučném vlastnictví manžela nemáte,  máte však nárok na vypořádání investic, které byly ze společného majetku vynaloženy na byt manžela, popřípadě nárok na vypořádání investic co byly uhrazeny z Vašeho výlučného majetku (např. majetku, který jste dostala darem či měla před manželstvím) – ovšem s tím, že  je třeba dle aktuální rozhodovací praxe soudů zohlednit při například vynaložených prostředcích na hypotéku ze SJM,  zda by prostředky vynaložené na splátky hypotéky byly stejné nebo nižší než na srovnatelné nájemné v daném čase a místě. Potom by nebyla povinnost takto vynaložené prostředky ze SJM na splátky hypotéky nahrazovat. 

Děkuji za dotaz a přeji vše dobré.

Author: Mgr. Martin Čermák, advokát